K osvětlení stačí parafrázovat myšlenku, na kterou kdysi v knihovně narazil Stephen R. Covey, autor 7 návyků skutečně efektivních lidí. Idea zněla: „mezi podnětem a reakcí na něj je mezera, a v tom, jak tento prostor využijeme, leží klíč k našemu štěstí„. Covey se přiznává, že tato jednoduchá větu mu změnila život. A je dost možné, že může změnit život i vám.

A v čem je síla této myšlenky? V tom, že každý z nás má svůj život pevně v rukou, že každý z nás má možnost a sílu na to, aby si zvolil reakci na podněty z jeho okolí. A každý z nás je za své jednání plně odpovědný. Odborně se tomu říkáproaktivita. Proaktivní lidé si totiž odpovědnost za své činy uvědomují. Když si slovo odpovědnost přeložíme do angličtiny (responsibility), zjistíme, že etymologický základ je v response (odezva) a ability (schopnost). Najednou ten vztah vidíme jasně – jde o schopnost odezvy, schopnost vybrat si odezvu.

Abych byl konkrétnější. Prakticky každý z nás se čas od času vymlouvá na podmínky, které nemohl ovlivnit, ale které ovlivnily jej. Může to být pobývání v nižší společenské třídě, může také jít o obyčejný argument, že tuhle a tuhle vlastnost jsem prostě zdědil, nebo ji ve mně vypěstovali rodiče. Ano, pochopitelně že determinace prostředím, sociálními podmínkami, stejně jako genetické „dárky“ svoji roli v našem životě hrají. Ale jestliže chceme něco v životě udělat, dokázat (a nemusí jít o zdolání Mount Everestu, ale i třeba o „obyčejné“ naučení se cizí řeči), pomůže nám v tom výmluva, že na to nemáme, protože… – protože nás spolubydlící na koleji ruší svými historkami, protože je zimní období, je tma a vůbec depresivní a únavné počasí, protože nemám talent na jazyky, a to kvůli rodičům, kteří jej také neměli…?

Tak tomu se říká reaktivita. V tomto případě si nevolíme naši odezvu, ale necháme na nás věci působit a ve vleku nejrůznějších podmínek od nás vzejde jen jakási pasivní reakce. Kolikrát jsme už někomu řekli na jeho výtku o naší nedochvilnosti, že prostě takoví jsme. Dobrá. Ale musíme takovými být? Nemůžeme to změnit? A proč vlastně pro nás změny bývají tak obtížné? Není to jen proto, že nechceme přijmout odpovědnost za své činy, za svoji povahu? Že je hold snažší mít alibi v determinaci a podmínkách, na které my nemáme vliv?

Proaktivita patří mezi základní stavební kameny naší schopnosti se sebou něco udělat. A také být skutečně efektivní. O kvalitním prožití dne, týdne či měsíce se dá stěží hovořit, když jím odevzdaně proplouváme a jako list stromu se necháme nést bez naší vůle zvolit si směr a cíl.