Už dřívě jsem se zlehka dotkl publikace 7 návyků skutečně efektivních lidí (Stephen R. Covey) a ačkoliv jsem v žádném případě nezanevřel na metodu GTD, spousta poznatků z práce Stephena Coveyho mi přijde nejen podnětných, ale pro život i v mnohém přelomových. Budu se jim postupně věnovat, stejně tak tomu, do jaké míry se mi sedmi návyky (a dalšími radami) daří řídit.

V tomto článku se zaměřím na role v našem životě.

Fakt, že každý z nás zastává ve svém životě několik rolí, představuje starou pravdu. Nutno dodat, že se o rolích bavíme většinou v kontextu společenském – čili jaké role hrajeme uvnitř lidské společnosti. Ještě si vzpomínám, jak nám bylo do hlav „vtloukáno“ v rámci občanské výchovy to, že každý máme nějaké role, které musíme ve svém životě hrát. Nevím proč, ale vždy to neslo nádech jakési přetvářky a nucenosti.  Až po přečtení knih Stephena R. Coveyho jsem si uvědomil, že role lze využít funkčně při plánování našeho (nejen pracovního) harmonogramu.

Je to prosté. Covey nabádá k tomu, abychom se zamysleli nad tím, jaké role zastáváme. V mém případě to je např. manžel/člen rodiny, student, pedagog… Vedle toho jsem si do rolí připsal i poněkud „abstraktní“ pozici odborníka na animovaný film. Jde tedy spíše o cíl, něco, v čem se chci zlepšovat, ale nenese to jasné kontury jako třeba fakt, že jsem studentem doktorandského studia.

Covey doporučuje, abychom neměli více jak sedm rolí, mohlo by se nám to znepřehlednit. I proto jsem různé své aktivity (jako blog, filmový časopis 25fps nebo zkrátka jakoukoliv publicistickou činnost) spojil do jedné.

Co je důležité – nesmíte zapomenout, že jedna z vašich rolí jste vy sami, vy se s vými zájmy, koníčky, individuálním rozvojem. Tato role nemá třeba pro společnost nějakou významnější funkci, ale představuje vaši součást. Podle Coveyho by nebylo efektivní, když byste se soustředili pouze na to, abyste dobře studovali, ale opomíjeli byste svůj vlastní rozvoj a zájmy.

Dobrá, role jste si určili, ale co s nimi dál?

Až doposud jsem si plánování na následující týden dělal pouze jen na základě jednotlivých projektů, nyní jsem však do svého plánování implantoval i ony role. Čeho chci během toho týdne v rámci každé z rolí dosáhnout? Tuto otázku si při sestavování plánu položíte a uvidíte, že následující dny před vámi začnou nabývat jiných proporcí. Stačí jeden, dva cíle. V mém případě se mi cíle v mnohém propojovaly s již připravenými projekty, zjistil jsem tedy, že projekty, na kterých pracuji, mají co do činění s tím, co se mě opravdu týká, že je nedělám zbůhdarma a vlastně bych se bez nich obešel.

Při promýšlení cílů u každé z rolí navíc stojíte před otázkami priorit – co je pro vás opravdu důležité? Stojí za to věnovat se dané věci, když není prospěšná ani pro jednu z rolí? A který z projektů má pro vás větší smysl?

Stanovení konkrétních cílů (nemusí být velké, čili „chci dosáhnout obratu jeden milión korun“) vás navíc nutí týden co týden hodnotit a zamýšlet se nad sebou, nad tím, čeho jste docílili, v čem jsou vaše rezervy. Po jistém čase získáte představu, jak velké úsilí (a čas) vás ten či onen úkol může stát.

Týdenní plánování a revize má ještě další výhodu. Hlídáte si, abyste žádnou z rolí neopomíjeli. Abyste v každé z nich udělali další krok, nejen ji drželi při životě, ale přímo rozvíjeli.

Při plánování má ještě kromě rolí důležité postavení čtveřice rovin – fyzická, sociální/emocionální, mentální a duchovní. O tom ale až v dalším článku.