Od doby, kdy jsem začal nejen teoreticky poznávat, ale i aplikovat metodu Getting Things Done, jsem vedl o time managementu několik rozhovorů s lidmi z mého okolí. Zjistil jsem, že si valná většina z nich drží od jakékoliv formy správy svého času odstup a že argumenty/pochybnosti se neustále opakují.

• Kámen úrazu mí přátelé vidí v tom, že (z valné většiny totiž jde o studenty) nejsou zaměstnanci firem, natož jejich lídři, a GTD, stejně jako obecný pojem time management, si pojí právě a jen s vysoce postavenými funkcemi, manažery, popř. osobami, které fungují na volné noze, ale mají prací několik.

• Dívají se na jakýkoliv pokus spravovat, řídit svůj čas, mít jej pod kontrolou, jako na projev úspěchanosti dnešní doby. Jako na nemoc civilizace. Nebo zkrátka se jim nechce žít „pod dohledem“.

• Menší skupince by kontrola a správa vlastního času nepřišla jako svazující, ale vyhýbají se jí s domněním, že udržování svých projektů, plánů zabere příliš mnoho času. Dokonce tolik, kolik by věnovali samotnému splnění úkolu.

• No a mezi poslední výhrady patří obyčejný úsměšek, pod kterým lze vyčíst jakékoliv opovržení time managementem, a lidi, kteří o něm hovoří, považuje tato poslední skupina za vychloubačné.

V následujících textech se pokusím zformulovat svůj postoj k těmto výtkám a na základě vlastních zkušeností doložit argumenty, které budou ve prospěch aplikace metod time managementu, zvláště pak GTD. Budu vděčný, když se nebudete zdráhat k jednotlivým argumentům napsat vlastní postřehy, názory.