Úmyslně s jistou dávkou nadsázky jsem nazval svůj článek věnovaný dlouhodobému plánování. Asi netřeba podotýkat, že plánování ze dne na den je vysoce neefektivní. Minimální horizont, v jakém máte své projekty a jejich jednotlivé kroky spravovat, je týden.

Nyní se chci ale věnovat ještě větší perspektivě. Když si zalistujete v knize Davida Allena, najdete v ní kapitolku o tzv. vzletových dráhách. Tvůrce GTD metody je dělí do několika „výšin“. Od vzletové dráhy, kdy nám jde pouze o aktuální úkoly, přes dráhu ve výši 10 000 stop (aktuální projekty), 20 000 stop (oblasti zodpovědnosti), 30 000 stop (1-2 roky), 40 000 stop (3-5 let), až po dráhu ve výši 50 000 stop (cíle, kterých chceme dosáhnout v životě).

Vzletové dráhy, ač vám zní toto pojmenování sebehloupěji, rozhodně nejsou „marné“. Utřídíte si v nich cíle a poslání, za kterými chcete jít. Pokud si stanovíte, že do pěti let chcete ovládat velmi dobře cizí jazyk, zákonitě se to odrazí ve vašich nižších vzletových dráhách – a určitě byste tomu měli i nějak podřídit své stávající projekty, zvláště pak čas. Vzletové dráhy sehrávají určitou „psychologickou osnovu“ – snažíte se vidět dál, může vás to naučit vnímat věci z větší perspektivy a začleňovat dílčí projekty do kontextu toho, čeho byste ve svém životě rádi dosáhli.

Mohou vám i pomoci, když budete kriticky hodnotit své projekty, práce, nad kterými děláte, nebo které se před vámi nabízejí – spadají nějak do vašich drah? Neobohatí vás, nemají nic společného s tím, co chcete dělat? Nemusí jít vždy o tak negativistické rozjímání – když si budete zoufat nad nějakou z látek, co probíráte ve škole, zkuste se podívat na ni z vyšší perspektivy – třeba zjistíte, že vám může být v budoucnu k užitku.

Stephen R. Covey ve svých 7 návycích skutečně efektivních lidí nabízí podobnou cestu. Hovoří o návyku začínejte s myšlenkou na konec, která vás nutí vždy myslet nad danou věcí, úkolem, projektem v kontextu toho, co stojí na jejím konci, jak zapadá do vašich cílů. Covey také vyzdvihuje funkci osobního poslání, jakési vnitřní ústavy, kterou je třeba se řídit. Stejně jako stát si při svém vzniku sepíše principy a pravidla, která zastřešují vše ostatní – a tedy že žádný ze zákonů nesmí být v rozporu s ústavou, tak i jedinec by měl mít svoji ústavu – osobní poslání. Může mít několik podob, třeba několika málo bodů, ale třeba i uceleného několikastránkového textu. Záleží na vás.

Coveyho přístup je spíše etický, nežli organizační. Vychází z toho, že bychom měli při každém svém kroku dbát na to, abychom se jím nezpronevěřili principům, které jsou neměnné a bdí nad námi všemi (pozor, nemusíme je chápat jako Boha). Uvažovat tak ve větším horizontu není pouze praktické (lepší orientace), ale umožňuje předem lépe analyzovat vhodnost a charakter kroků.

Ale protože nechci tento svůj článek pojímat jako rozjímání nad vzletovými dráhami a nad Coveyho druhým návykem, přetnu niť a zmíním možnou cestu, jak se lze těmito dvěma přístupy inspirovat.

Inspirovala se jimi i společnost LifeCentrics, která by se ráda vyprofilovala ve firmu vytvářející aplikace, jež dopomohou lidem k plnění jejich snů. Ambice nemalé, jeden produkt je však od letošního srpna na světě. Můžeme se tedy podívat, jestli a jak si lze plnit sny.

Getting Dreams Done

Název okamžitě asociuje metodu Davida Allena a s ní má také nejvíce společného. Jak tato aplikace pro iPhone funguje?

Nejdříve na  vás na úvodní stránce vyskočí pět obláčků. Okruhy financí, zdraví, osobního rozvoje, duchovna a vztahů. S těmito kategoriemi se musíte spokojit, nicméně bohatě jako zastřešující oblasti stačí, ostatně, Covey operuje se čtyřmi rovinami, na vlas stejnými, jen bez důrazu na finance.

Zatím nemůžete dělat nic jiného, než si vymyslet/sepsat své sny, kterých byste rádi výhledově docílili. Kdy? To je čistě na vás – může jít o horizont několik týdnů, měsíců, let. Daný sen si přiřadíte ke kategorii (např. zdravý životní styl bude spadat pod zdraví).

Až budete mít vypsané sny, které vás napadnou, přejdete ke goals, konkrétněji pojatým cílům. Budu-li se držet kategorie zdraví a snu zdravý životní styl, můžete si například coby cíle zadat pravidelné cvičení, dostatečný odpočinek nebo zdravé stravování. Cíle mohou být ještě konkrétnější, třeba snížení váhy o deset kilogramů, přičemž i zde si můžete nastavit dle libosti termín, do kterého byste jej chtěli splnit.

No a pak už si nastavíte dílčí kroky, stupínky, po kterých budete ke splnění cíle stoupat.

V praxi to funguje tak, že si vždy zaškrtnete krůček, který jste udělali (pokud máte u mentálního rozvoje, že se denně naučíte 15 nových slovíček anglického jazyka, poznačíte si, že jste se je naučili). Aplikace vám nabízí přehled toho, do jaké míry se vám daří postupovat ke splnění cíle, resp. snu. Naskakuje vám počet bodů, počet procent.

Aplikace tedy nevychází pouze z GTD (rozdělení do několik vzletových drah), ale  kontrolou svých návyků, které se týkají čtyř rovin (mentální, duchovní, emoční/sociální, fyzické), má blízko k tomu, o čem píše Covey.

Na podobné bázi funguje i aplikace TouchGoal, o které jsem již psal. Getting Dreams Done má však jinou strukturu, resp. pracuje s hierarchizací – od obecněji formulovaných snů, přes cíle až po dílčí kroky. Je otázkou, do jaké míry vám tato aplikace skutečně může dopomoci k realizaci některého ze svých snů. Nicméně, když se zamyslíme nad pozitivním přínosem, jaký mají Allenovy vzletové dráhy a Coveyho osobní poslání, nemusela by naše nedůvěra v nějaký takový mobilní nástroj být opodstatněná.

Sám za sebe můžu říct, že zkusím ještě nějaký ten čas s GDD pracovat (nevzdávám se však ani TouchGoal, na který jsem si zvykl) a z perspektivy většího časového horizontu poté sdělím své dojmy, zda mi GDD ke plnění cílů a snů dopomohla.

Závěrem otázka do diskuze. Věříte, že by vám tento nebo jakýkoliv jiný nástroj mohl pomoci ke splnění snů? Máte s nějakými zkušenost?