Hledání toho správného nástroje na správu svého času se věnuje bezpočet blogů, článků, stejně tak i já se k tomuto tématu mnohokrát vyjádřil. Pokud čtete můj blog, popřípadě mě sledujete na Twitteru, víte, že jsem býval uživatelem GTD aplikace Things, a také víte o mém přechodu k OmniFocusu. Této dražší a funkcemi napěchované aplikaci jsem věnoval speciální text, upozornil na několik nedostatků, ale v porovnání s Things si OF vedl lépe a v mém případě pomyslný boj zvítězil.
Když bychom se ale vrátili v čase trošku zpět, narazíte na článek, jenž opěvoval právě Things a v němž jim slibuji věrnost. A proč téma Things vs. OmniFocus otevírám znovu?

Budou to dva týdny, kdy jsem si prošel prezentaci Petra Máry, kterou umístil na webu. Všiml jsem si, že tento GTD evangelizátor do své prezentace začlenil screenshoty právě z Things. Klidně si mě označte za citlivku, ale při pohledu na ně se v mém nitru vzedmula vlna nostalgie. Things byla vůbec první Mac aplikace, kterou jsem si koupil. Dlouho jsem s ní pracoval a nikdy jsem ji nepřestal chválit za její příjemné GUI.
Nicméně počet projektů a v tomto případě značné omezení Things mě dovedlo k OmniFocusu. Zdá se mi, že v horizontu posledního čtvrtletí softwaru od OmniGroup nabobtnal počet uživatelů, fanoušků. A v neposlední řadě je to právě OmniGroup, s kterou se David Allen domluvil na oficiální spolupráci. Vypadá to, že OF se skutečně stal králem GTD aplikací.
Jenže… Vlna nostalgie mě přivedla k tomu, abych si Things znovu pustil. Zkusil jsem s nimi chvíli pracovat a… ano, převedl do nich veškeré své projekty z OmniFocusu.
Značnou roli v tom sehrál fakt, že nefunguji výhradně na bázi GTD, směrodatným pro mě je FranklinCovey diář a GTD aplikace mi sloužila na rozpracování projektů do jednotlivých kroků. A i když jsem okřikoval Things za to, že neumožňují správu projektů pomocí složek, podsložek atp., a bral toto jako defekt aplikace, svůj postoj jsem změnil.
Things je program postavený primárně na jednoduchosti, na co nejvstřícnějším postoji k uživateli. Ale to já tenkrát nechápal. Zahlcoval jsem aplikaci desítkami projektů a tím zahlcoval i svoji mysl. Proč mít všechny ty projekty aktivní? Proč s nimi nepracovat jednodušeji? OmniFocus svými možnostmi mě dovedl k tomu, že jsem spíše byl já ten sloužící. Vím, nevyjadřuji se nejjasněji, mé rozhodnutí vyvěrá hodně z pocitů, které se mi obtížně formulují.
K návratu k Things mě zkrátka a dobře vedla snaha o co největší zjednodušení. Provzdušnit svůj GTD systém, mít u aplikace pocit lehkosti a radosti z užívání. A když to doplním i o iPhone verzi, nepřeháním, když dodám, že do iPhone OmniFocusu jsem se díval minimálně, zatímco nyní mobilní verzi Things procházím často a rád.
Myslím si, že jsem se konečně naučil i lépe pracovat s „kolonkami“ Areas a People. A i když by mě za to asi pan Allen nepochválil, oceňuji i práci s vícero kontexty.

Tentokrát v tomto článku nebudu operovat s tak silnými prohlášeními o nesmrtelné věrnosti. Co já vím, třeba za půl roku, za rok zjistím, že to nefunguje, nebo se objeví aplikace, která mi bude k srdci ještě blíže. Neberu to jako slabost, ale jako právo na hledání nejvhodnějšího nástroje. A možná i to mě na GTD baví. Není to neforemná zkamenělina, ale proces. Živoucí. Stále se učím s ním vycházet dobře a mít po ruce nástroj, který jeho i mé řeči bude rozumět.