Něco jako smutný klaun

Únor 22nd, 2010 · Lukáš Gregor · Apple, Média 12 comments
Nejsem typ, který by se účastnil internetových diskuzí, a když, tak  jen tehdy, cítím-li, že jak text, tak diskuze k němu, má smysl. Čili, diskutující se navzájem respektují a používají argumenty, ne prázdnotu v silných slovech. Ještě smutnější ale je, když vyprázdněnost čpí v samotném článku. Také si uvědomujii, že zaobírat se osobou Radka Hulána je zbytečným plýtváním energie. Stejně jako se nezaobírám a neřeším (bývalou) Dělnickou stranu, komunisty či neonacisty, jelikož mi zkrátka za to nestojí, nestojí mi za to ani Hulán.
Svoji tradici ale pro jednou poruším a dovolím si alespoň jeden veřejně publikovaný názor. Vlastně spíš takové zamyšlení, položení otázky. Má publicistická práce R. Hulána nějakou sebereflexi?
Víte, nemám rád populismus. To, když slibuje Jiří Paroubek třinácté platy z dividend ČEZu, beru prostě jako laciný výkřik pro masu nevědomých. Když mě někdo uráží tím, že si myslí, že jsem tak důvěřivý, přestávám jej vnímat. Totéž platí v tisku a médiích. Číst si ideologicky zabarvené texty můžu použe tehdy, jsou-li aspoň vtipné. Jinak dávám přednost takovým, které pracují s argumenty a – i když brojí proti jiné „straně“ – chápou ji jako jistého  partnera, s respektem.
Nemám chuť sledovat vše, co Hulán píše, a dokonce věřím, že mnohé z toho má své kvality a on sám se může řadit mezi zkušené autory v oboru. Bohužel si ale zvolil pohodlnou cestu tzv. bad guye. Zaměřit se na určitou skupinu lidí, kterou bude permanentně štvát a získávat tak pozornost. Je jednodušší plivnout na stůl, než jej vyrobit. Je lepší dát někomu pohlavek, než se snažit jej pochopit, nebo aspoň vyslechnout.

Radek Hulán svoji zvolenou roli zvládá dobře, očividně to stále ještě funguje a jemu se ve své roli líbí. Svědčí o tom i jeho nedávný komentář k novému produktu Apple. iPad dokázal ohodnotit ještě předtím, než se dostal do výroby. Už dobře ví, že tento přístroj „nemá použitelnou klávesnici“, a vyčte nám spoustu věcí, které nemůžeme s iPadem dělat. A je jedno, že všechny tyhle chyby stojí a padají pouze na jednom prvku – na využití flashe. A je asi i jedno, že se zde pracuje se zvláštními polopravdami – nelze si například pouštět videa z Youtube.com. (To, že má iPhone i iPad svoji speciální Youtube aplikaci, už asi sahá za Hulánovy zkušenosti.)

Ale nejde mi o obhajobu chyb, nejsem „ovce“, uvědomuji si, že chybějící flash se skutečně na prohlížení webu podepíše (taky jako pan Hulán mám rád všechny ty krásné rozpohybované reklamní bannery). Jde o samostatnou etiku publicistiky. Nedovolil bych si recenzovat/hodnotit jakýkoliv výrobek (ale i film, knihu…) způsobem, že bych účelově chtěl produkt infantilně pošpinit. Jako bych recenzi filmu postavil pouze na tom, že film je dementní, protože závěrečné titulky nemají můj oblíbený font Helvetica ale Arial. Že závěrečné titulky nemají velikost 14, ale 12. Že závěrečné titulky jdou  rychlejší a ne stíhám si je v klidu přečíst, když se bavím s přáteli.

Snad chápete, že mi nejde primárně o kritiku Radka Hulána. On coby publicista mi je upřímně ukradený (taky ještě nečtu Blesk nebo Haló noviny). Zaráží mě, že čtenáři ne-applisti si toto nechají líbit. Mě by to uráželo. Nepotřebuji ideologickou slátaninu, rád bych recenzi, abych věděl, co tedy ten iPad je, jak funguje, proč mi nevyhovuje a komu by eventuálně vyhovovat mohl. Nepotřebuji si číst jakoukoliv recenzi, kde autor explicitně uráží druhý tábor, protože mi tohle snižování vždycky přišlo tak nějak pod úroveň. K čemu by  mi  třeba byla recenze hollywoodského blockbusteru o dobývání Marsu, když by ji autor postavil na výtce, že film nezachycuje existenciální potíže dospívající mládeže ve Rwandě?

A jestli tedy prostě Radek Hulán má potřebu být bad guyem a současně i seriózním publicistou (v jiných tématech než jsou recenze Apple produktů), mám obavu, že jeho snaha je marná. Sedět na dvou židlích prostě nejde. Být knězem a současně si udržovat harém, to  taky nejde moc dohromady…