Snad ani náhoda to není, že právě v období, kdy jsem začal znovu řešit, zda nezjednodušit nejen svůj systém, ale vůbec eliminovat množství práce, vyšly v českém překladu dvě knihy z pera krále jednoduchosti, Leo Babauty.
Oba texty, Síla jednoduchosti a Zen a hotovo, dělají čest stylu života samotného autora. Mají skromný počet stran, střídmý jazyk bez literárních kudrlinek, nic se v nich neopakuje a dokáží působit vpravdě očistně. Ne že bych články a knihy Leo Babauty neznal již z dřívějška, ale až nyní mi nějak přišly vhod. Jako by nakladatelé vycítili, že právě teď potřebuji namotivovat a nasměřovat k zjednodušování.
Síla jednoduchosti pojednává obecněji o životě bez stresu, bez zbytečného obklopování věcmi, s vyjasněnými cíly a hodnotami, se zažitými návyky, které nám umožňují dělat to, co chceme a dělat práci tak, abychom měli čas i žít. Zen a hotovo představuje konkrétní metodu, která vznikla sloučením toho nejlepšího, co nabízí GTD a filozofie Stephena R. Coveyho, a přidává svá vylepšení. Obrací se zejména na efektivní práci, orientaci v úkolech a jednoduchý systém, který má pomáhat.
Nebudu recenzovat knihy, jen se zamyslím nad tím, v čem mě inspirovaly.
Jednoduchost nástrojů
Přiznám se, baví mě zkoušet různé nástroje pro produktivitu. Ale vede to současně k mé nerozhodnosti, jaký z programů si vybrat. Neustálé balancování mezi OmniFocusem, Things, TaskPaperem jen dokazuje, že jdu špatnou cestou. Řešit nástroj a zapomínat na metodu efektivitou moc neoplývá.
Po přečtení Babautových knih jsem si znovu a zřetelněji uvědomil, že člověk si opravdu může vystačit i s notýskem (v případě Babauty to je Moleskine). Čím jednodušší nástroj, tím nás snadněji dovede k jednoduchosti – a tedy k vyjasnění si toho, co je pro nás důležité. Už samotný přechod na FranklinCovey diář způsobil změnu k lepšímu, na den jsem si toho plánoval mnohem méně, rozumněji a promýšlel, zda má pro mě daný úkol význam či nemá.
Když si přečtete Zen a hotovo, dost možná za všemi těmi OmniFocusy a Things (či třeba Outlooky) zabouchnete dveře. Dělat si hromadu seznamů může uvolňovat hlavu od myšlenek, na straně druhé nás často vede k umělému vytváření zbytečné práce.
Rozhodl jsem se proto, že půjdu cestou k jednoduchosti. Nebudu už řešit, který z programů se stane mým věrným pomocníkem. Vystačím si s FranklinCovey diářem pro plánování a poznámky z proběhlé komunikace, realizace projektů. Vedle toho budu mít TaskPaper jako jednoduchý nástroj pro přehledný soupis aktuálních projektů a důležitých kroků v rámci nich. A buď mi TaskPaper poslouží i jako Inbox, nebo se jím stane Moleskine (to zatím zkouším).
Jednoduchost v sobě
V Síle jednoduchosti jsem se setkal s Babautovým uvažováním, které stojí na zjednodušování i v rámci sebe samotného. Zní to podivně, ale když do toho nahlédneme hlouběji, zjistíme, že (a to je i můj případ) sebe až moc zahlcujeme informacemi, okolními vjemy a naše soustředění je čím dál tím více narušené.
Kupříkladu já díky tomu, že mám mobilní internet v iPhonu, při nejrůznějších chvílích bez činnosti kontroluju e-mail, dívám se, co nového na Twitteru a na Facebooku. Nebo si čtu zpravodajství na třech serverech, do toho každodenní přísun nových článků v RSS čtečce.
Neustálý online stav pak vede k tomu, že i při čtení knihy občas zkontroluju, zda mi něco nepřišlo. Těkavý stav mysli mě vysiluje mnohem více než množství práce, kterou jsem obklopen. A přitom stačí jediné – naprosto tento přísun informací omezit a být offline.
Rozhodl jsem se proto, že email si vyberu opravdu jen a pouze jednou denně. Po čtvrté hodině odpolední. RSS si vyberu pouze o víkendu v sobotu a zpravodajské servery navštěvovat nebudu a vystačím si s týdeníkem Respekt. Facebook navštívím také pouze jednou (k večeru) a Twitter jenom o polední pauze a večer.
Pro Babautu je velmi důležitá meditace, chvíle, kdy jsem sami, a toho bych rád také docílil.
Jednoduchost kolem sebe
Babauta, jak uvádí v knize Síla jednoduchosti, se obklopuje minimem věcí. Čistý a prázdný stůl může ke koncentraci dopomoci více než software, který nám zablokuje sociální sítě a e-mail.
Rozhodl jsem se, že ze stolu odklidím vše nadbytečné. Ponechal jsem si zde pouze to, s čím opravdu pracuji. Kromě MacBooku mi tu společnost dělá diář a Moleskine. Při práci dávám telefon do leteckého režimu.
Jednoduchost v návycích
Budování návyků představuje jednu z mých největších slabin. Zdravý životní styl, pilování anglického jazyka, ranního vstávání… O tom, jak si osvojit návyk co nejpevněji píše Babauta v Síle jednoduchosti. I já patřím do skupiny, která by nejraději aktivovala všechny návyky najednou a naplno, ale asi si budu muset přiznat, že tudy cesta nevede a jít k návykům proto způsobem, jakým radí Babauta – po krůčcích a vždy pouze s jedním návykem. (Budu se o své pokroky s vámi dělit.)
Potřeba jednoduchosti
Tento článek je prosycen takovou mojí dojmologií ze dvou knížek, které mají potenciál oslovit i vás a dost možná změnit váš život. Ačkoliv vypadají nenápadně a jejich cíl tvoří zjednodušování, samotný proces není a nebude rozhodně nikterak jednoduchý. Osobně mi totiž přijde v mém současném stavu mnohem jednodušší naučit se složitější metodě GTD, než převychovat se na ZTD (Zen a hotovo). Ale… ve výsledku by to mohlo být osvobozující.
Uvidím…
Knihy lze objednat z e-shopu November.cz
Nie nadarmo sa hovorí, že v jednoduchosti je sila
Na druhú stranu, aj s tou jednoduchosťou sa dá ľahko zájsť do extrému, kedy ťa začne obmedzovať.
Gratuluji a přeji hodně úspěchů s udržením tohoto minimalismu!! Piš jak se ti to dále daří případně nedaří.
Právě jsem na podobném rozcestí v mnoho podobných ohledech. Např. po 12 dnech na dovolené jsem zjistil, že jsem o nic důležitého na Twitteru nepřišel, proč jsem měl ale zlozvyk ho v podstatě neustále kontrolovat??
Přeji ti hodně zdaru!
Pavel
Musim se priznat, ze jsem vcera v kinhkupectvi v Olympii taky neodolal a ackoliv jsem ZTD zatim precetl doma jen jednou, prikoupil jsem i Silu jednoduchosti … Ja teda znam spoustu veci uz z jeho blogu, takze jsem zacal. Uz pravidelne rano sportuju a ted jsem vydrzel mesic psat do Chronories… nastupuji dalsi navyky. Doopravdy jsem si overil, ze nejjednodussi je to brat jedno po druhem. Lidsky mozek moc na multitasking neni. Je pak mnohem snazsi u toho navyku vydrzet. Ani vam to neprijde. Ted je na rade prave ten email. RSS ( to je s iPhonem a Reedrem fakt problem
) Jen ten papir a tuzka u mne nepripada v uvahu, zatim… protoze ja ma hracky rad a je jedno, jestli se to jmenuje Things, Chronories nebo iPhone 
ahoj Lukáši,gratuluji k novému designu i myšlenkám. I já jsem se ocitl nyní na rozcestí, o kterém píšeš.
S.Covey i D.Allen vnesli do mého života ve spoustě věcí větší světlo, na druhou stranu i dost nejasností vyplavalo na povrch! Výsledek je přsně to, co popisuješ – pocit z naprosté zahlcenosti, kdy si člověk ani neumí vychutnat pocit obyčejného lidksého štěstí.Je to paradox, prtože oba pánové mají za cíl naprostý opak, takže chyba bude nejspíše u mě.
I já koupí Macbooka a iPhona přišel do stadia neustálého zkoušení a života online. Můj starý Acer se každou chvíli odpojoval od domácí wifi, takže to člověka nijak nelákalo!Naproti tomu oba apple produkty se připojí ve všech místnostech a dokonce i u bazénu na zahradě. O tomto prodlouženém víkendu jsem zjistil, co již v naší zahradš bydlí ptactva a začal jsem vnímat ten koncert…záměrně přeháním, ale až tak daleko to může zajít!O nočním vysedávání nad inetem ani nemluvě.
Proto jsem RSS odinstalil úplně!Things si nechal jen jako průvodce velkými a náročnými projekty a nyní balancuji mezi návratem ke svému upravenému ADK či Index Cards, které mě neuvěřitelně zachutnaly a pro GTD mi přijdou jako velmi jednoduchý a rychlý nástroj…uvidím.
V každém případě držím palce a těším se na spolupráci!
Mohu jenom vřele doporučit. Knihy jsem sice nečetl přímo, ale už dlouhou dobu sleduju blog od výše zmíněného autora. Je to jeden z nejlepších, na které jsem narazil a jeho rady mi nejvíce fungují. U Allena jsem byl přehlcen hromadou to-do listů. Covey to má zpracováno pro můj systém práce mnohem lépe, ale až u Lea zažívám tu pravou pohodu.
Knihy jsem nečetl, ale cítil jsem něco podobného jako píšete.
Můj postup byl následující:
- omezit RSS
- zbavit se MacBooku, přechod zpět na windows (to přineslo drastickou změnu v čase tráveném u počítače i jeho strukturu – teď hlavně pracuji. Pokud máte dojem, že Apple svou jednoduchostí svědčí efektivitě, má zkušenost (3roky) je opačná. Právě proto, že vše se zdá tak jednoduché a minimalistické, člověk je daleko více náchylný k těkání mezi aplikacemi – zejména na různých plochách. Provázanost, funkčnost a efektivitu kombinace Outlook+Word+Excel+OneNote (na schopnosti OneNote bych upozornil zejména) si troufnu tvrdit, že na MacOS vůbec nenaleznete.)
- v iPhone jsem zakázal YouTube, Safari, smazal všechny mailové účty a IM a další zbytečné apps.
Po vypršení smlouvy se zbavuji iPhone a kupuji „hloupý“ mobil se synchronizací s outlookem – pravděpodobně Nokii s její „Today“ aktive desktopem, nebo to umí už i nové Sony Ericssony.
Touto cestou jsem se zbavil zbytečného rozptylování. Jde, dle mého o podstatu věcí, systém (druhotná věc) už jste popsal – čím jednodušší, tím lepší.
líbí se mi nový design blogu i článek – je takový… střízlivější než dřív – díky za inspiraci!
GTD (nebo spíš tu módní vlnu kolem něj) jsem moc nepochopila, ZTD mě ale oslovilo. Potvrdilo se mi, že Moleskine je to nejlepší, co jsem si mohla pořídit: vejde se skoro do kapsy, nemusím nic zapínat ani vypínat, můžu používat obyčejnou tužku a gumu a psychologický efekt „odškrtnutí“ úkolu je někdy k nezaplacení-)
iPhone nemám, a jsem ráda – i když můj LG s wi-fi mi přístup na net umožní skoro všude, využívám ho jen v nouzi nejvyšší. k vypínání prohlížeče a TweetDecku pomalu taky přecházím a u „blokové“ práce mi dost pomáhá Focus Booster (pro Windows, bez kterých se bohužel neobejdu).
Děkuju, Honzo.
Co se týče přechodu na papír – já jsem s FC diářem moc spokojený a teď zkouším mít coby inbox Moleskine. Jaké Index Cards používáš? Děláš si je sám, nebo někde kupuješ? Nemáš nějaké foto toho, jak s nimi pracuješ? (Nebo slouží jen coby schránka?). Našel jsem tento odkaz, který by mohl být pro ty, kteří by si chtěli Index Carts doma vytisknout a seskládat.
Určitě hodně pomáhá zapisování si toho, co člověk během dne prožil… Chronories je určitě dobře promyšlený nástroj. V tomto směru jsem nakonec ale dal přednost FranklinCovey diáři, kvůli peru a papíru. Odkládám z hlavy nejrůznější postřehy, také poznámky z komunikace (telefon, osobní, e-mail), udělené a rozdělené projekty atp. Navíc i poznámky o prožitém dnu a zdravotním stavu. Člověk tak prochází denodenně určitou sebereflexí. Navíc mám takový pocit, že se mi tím i odlehčuje hlava
Jinak souhlasím, že být bez čtení článků, když člověk má iPhone a k tomu Reeder (to je radost používat), je dost těžké.
No já již několik dnů přemýšlím nad tím,zda skutečně Mac svou jednoduchostí a propojeností nemůže vést k závislosti a tím pádem k totální prokrastinaci…možná by přechod na wokna byl sice trochu opruz,ale ve svém důsledku by mohl znamenat to,že by člověk udělal nejnutnější a netvrdnul by u počítače,když nemusí…
jaký máte na to názor?
BTW Lukáši – v čem je výhoda externího inboxu ve formě moleskinu?
Index Cards mám vlastní – vytvořený jednoduchý design – pověsím na svůj blog krátký článek a zhodnocení
Nevím, zda za tvrdnutí u počítače může operační systém, jelikož znám lidi, co tvrdnou celý den (klidně i více než 12 hodin) u Outlooku a Windows. Maximálně proto, že jim práce u nich déle trvá
Já osobně bych se k Windows nevracel, víc bych se vztekal a byl frustrován, jsem rád, že aspoň něco funguje jak má (obvykle). Možná je to dané oborem, že alespoň doma chci mít počítače, co prostě fungují.
Vidím to spíš, že se zde scházejí lidi, co o sobě a svém vyhrazeném čase přemýšlejí a to nutně vede k experimentům. Také balancuji mezi systémy. Ale zbavovat se iPhona? Nikdy. Už od 2007 jsem lepší telefon nenašel a že mi jich díky zaměření projde rukama celkem dost.
Teď také přemýšlím nad vhodným spojením Things, Coveyho metody a snahou se nezahltit.
Na sociálních sítích se nic zvláštního asi nikdy nic neděje, na dovolenou si iPhone beru jen jako navigaci.
Já jsem dlouho rozmýšlel mezi OF a Things, nakonec jsem zakotvil u Things, ptže se mi a) nechtělo platit za OF ty peníze a za b) mi přišel až příliš sofistikovaný. Neustále jsem vytvářel nové složky a podsložky, abych to měl zorganizované lépe. Nakonec jsem spojil Coveyho s GTD v Things tak, že Areas jsou mé rola a v každé jsou projekty či úkoly.
Teammates používám jako Agendu, nikoliv jako označení „delegování úkolu“ a Tags jsem omezil jen na několik nejzákladnějších – zkrátka v jednoduchosti je síla. Všechny projekty, co mám daleko před sebou okamžitě házím do Someday…
Tkto mi to zatím funguje dobře.
Jinak co se týče Maca, systému a sezení u počítače, s tím souhlasím. Faktem ale je, že musím občas přepínat na win a restartovat komp je opruz a Parallels mi to zpomalí..tak uvidím. A iPhone..lepší telefon jsem také neměl…
Tady můžu poskytnout obecná doporučení, sice používám VMware Fusion, ale princip je stejný. Hodně paměti v počítači, 2GB min a ideálně 4GB RAM a pro Windows vyhradit alespoň 1GB pro XP. Ale nejvíc mi pomohla, v MacBooku mám 2GB RAM a víc prostě nejde, výměna pevného disku za SSD a zrušení antiviru. Pak se samozřejmě několik věcí ve Windows nesmí dělat, třeba vkládání USB flash disků nebo používat Internet Explorer
.
Pan Gregor zasluhuje metál za vynikající, do hloubky jdoucí a užitečné články. Děkuji mu za ně!
Jinak osobně jsem začal zjednodušovat život už před lety. Tvrdě jsem zredukoval televizi na pár zapnutí během roku. Omezil jsem bezcílné a vyčerpávající surfování na internetu. Rádio a noviny pro mě prakticky neexistují. Info o dění ve světě zjišťuji cíleně nejčastěji přes net. Nejsem odpůrcem techniky a čtení novin, ale něco jsem pro záchranu sebe sama musel podniknout. Mám teď na sebe, rodinu, stavbu domu a ranec dalších povinností více prostoru. Záměrně nepíšu, že víc času. Prostě si na důležité věci ten prostor udělám…
Co z věcí nepotřebuji, vyhodím, nebo dám jinému, nechávám si základní věci pro život a práci. Zjednodušení života je v důsledku tak blahodárné, že stojí za to vyzkoušet si ho
Jinak jsem postupně přešel ( i zásluhou seriálu o životě s diářem FC ) na papírové řešení organizace života. Dříve jsem v rukách stále hnětl symbianovou Nokii a zkoušel nejrůznější programy v pc, teď mám na stole levný kroužkový blok Karis, v něm barevné rozlišovaše a nalinkované listy podle svých potřeb. Něco v duchu diářů FC a GTD systému dohromady. Mimo domov, např.na procházce s pejskem, i nadále zaznamenávám nápady a myšlenky do všudypřítomné malé Nokie, které však doma přepíšu na papír, na kterém vidím vše mnohem přehledněji. Notýsek mi přijde méně praktický. Ono zastavit se uprostřed ulice a začít si psát poznámku jako nějaký detektiv, nebo vzít mobil a napsat poznámku, je trochu rozdíl.
Míra splnění úkolů a předsevzetí se výrazně změnila k lepšímu. Mám pocit nového života. Manželka je docela překvapená mým přílivem energie a elánem do splnění dříve odkládaných věcí. Vedle zvýšené produktivity jsem schopen i lépe odpočívat. Stále méně mám dusivý a naléhavý pocit nedostatku času a nelkám už nad tím, že den nemá alespoň dalších pět hodin, abych vše stihnul. Začalo mě bavit psaní na papír, začalo mě bavit pravidelné sezení u mého „diáře“.
Přeji všem úspěch v ovládnutí sebe sama.
Děkuji nejene za pochvalu, ale za pěkný a osobní komentář.
, proto v tuto chvíli spíše preferuji TaskPaper, z něhož to pak dostanu tam, kam potřebuji.
Přesun k papíru určitě má něco do sebe, i z toho důvodu jsem nyní začal používat Moleskine coby Inbox. Ale máte pravdu s tím zapisováním někde na ulici, to se člověk opravdu cítí více jako detektiv
S omezením internetu, zpravodajství.. to je pro mě spíše započatá kapitola. Několik podcastů odebírám, někdy mi to pomáhá usnout – politické diskuze pustit před spaním není až tak zlé.. Ale začal jsem síše preferovat audioknihy.
Noviny mi přijde zbytečné kupovat a i číst. Přečtu si v nich minimum, je to zbytečná spousta papíru. Proto volím jen týdeník Respekt, a to v PDF formě (čtu si na iPadu), abych byl více ekologický
Sezení u diáře mám taky moc rád…
Něco na tom bude… kdyby mě práce s Macem tak nebavila, asi bych u něj neseděl tak moc. Na druhou stranu – Windows a Acer, který jsem předtím měl, mě zdržovaly rychlostí a odsávaly energii. Nyní se spíše snažím uvažovat tak – jestli to, co právě jdu dělat, musím opravdu dělat na Macovi, nebo to lze i třeba na papíru. Zatím se co se týče pracovních úkolů více držím elektronického řešení. Uvidíme…