Před dvěma měsíci jsem se svěřil s úmyslem pomalu kráčet ke studánce. Metaforu klidné a prožité cesty životem jsem si vypůjčil z Malého prince, který mě už více než deset let obohacuje. Něco jiného je však vytyčit si cíle a následně k nim putovat. Jak se mi to daří?
Jednotlivá přání ve výčtu mají společného jmenovatele – jednoduchost. Ne že bych tolik propadal, někdy zprofanovanému termínu minimalismu, ale zjednodušování skutečně může vést k intenzivnějšímu prožití bohatství – minuty, dne, každé činnosti.
Půjdu bod po bodu a doplním své několikatýdenní zkušenosti.
číst pomalu a pozorně
Na čtení jsem si vyhrazoval jen velmi málo času. Zanedbával jsem aktivitu, která mě vždy bavila a která může významným způsobem rozvíjet lidskou představivost, tvořivost a přispívat k jeho kultivaci. Pochopitelně ale se lze u literatury i odreagovat. Má potíž soustředit se na text, a to nejen odborný a náročný, se vytrácí. Snad proto, že si na čtení vyhrazuji větší bloky času, ale kvůli rozhodnutí být častěji offline a mimo pracovní režim nepodléhám tlaku stále něco dělat. Kdysi jsem myslel, že rychločtení představuje tu efektivní cestu, nyní věřím v pravý opak. Nepotřebuji mít na seznamu desetinásobek přečtených publikací.
Tip: Zjistil jsem, že u čtení odborné literatury je opravdu dobré dělat si poznámky. A že poznámky se mi mnohem lépe zapisují do podoby myšlenkové mapy.
chodit z místa na místo bez spěchu
Daří se mi tento cíl naplňovat, snad jde i o ten nejjednodušší návyk. Pomohlo mi k tomu i řízení auta. Má snaha o úspornou spotřebu se přímo vylučuje s agresivní a uspěchanou jízdou. U poklidných přesunů si více odpočinu a nebyl důvod proč totéž neaplikovat při chůzi.
den začínat pomalu
Návyk, který vřele doporučuji. Jestliže vstáváte do práce a budete oponovat, že si luxus pomalosti nemůžete dovolit, vstaňte dříve. Ne, nebraňte se tomu. Časnějším vstáváním neublížíte svému tělu a ani mysli. Pokud budete chodit v rozumnou dobu do postele, budíček posunutý o takových třicet minut vám neuškodí. Klidný start umožňuje odbourat stres, který se v ranním shonu utváří. Buďto si povídejte s partnerem/kou, někým blízkým nebo si prostě jen sedněte u snídaně ke knize. Měl jsem tendenci číst noviny, ale informace o tom, co tropí tuzemští politici, se s příjemnou atmosférou rána neslučovaly. Osvědčila se mi tedy beletrie (když jsem pracovně mimo domov) a rozhovory s manželkou (když jsem doma).
Klidné vstávání opravdu nepodceňujte. Od něj se odvíjí celý den. Argument, že dobrou náladu vám může sebrat například nepříjemná událost v průběhu dopoledne, má druhou stranu mince. Pokud si totiž den otevřete poklidným vstáváním a snídaní, pomalou chůzí/přesunem do práce, za tu hodinu nebo hodinu a půl mnohem víc posílíte svoji imunitu. Je to jako se zdravím. Snadněji podlehnete bacilům, jste-li utahaní, nervózní. Imunita těla a imunita duše a mysli nemá od sebe daleko.
neuléhat večer vyčerpaný
Jít do postele unavený díky fyzické práci se liší od stavu, kdy pod přikrývku uléháte vyčerpaní mentálně. Stejně jako se nedoporučuje jíst před spaním, nebo nepít kofein zhruba 3–4 hodiny před spánkem, mělo by to tak být i s prací. Mnohokrát jsem vypnul počítač ve stavu, kdy už mi hlava zkrátka nefungovala. Přesvědčení, že díky této únavě hned usnu, však bylo naivní. Naopak – z vyčerpanosti se stala nespavost. Nemusí to platit u každého, ale ruku na srdce, nebylo by příjemnější jít spát po zpomalení, v harmonicky klidném rozpoležení? Nechat v sobě doznít den, něco si přečíst, popovídat si, v klidu jít ven ještě na procházku?
Abych se vůbec mohl odstřihnout od takového stavu, potřeboval jsem svoji pracovní dobu zkrátit. Tím, že začínám pracovat vždy ráno (nejsem již sova), nevěnovat se práci v podvečer a večer není nereálné. Pokud však upřednostňujete práci v noci, bude pro vás složitější uléhat, aniž byste měli mezi prací a spánkem větší prostor klidu.
vzdát se různých elektronických nástrojů, omezit dobu u internetu a čas věnovaný e-mailům
Ačkoliv i zde jsem zaznamenal pokrok, stále mám co vylepšovat. Ne že bych se chtěl vracet přímo do jeskyně, ale čas věnovaný u počítače či s mobilem bych rád stlačil na nutné maximum. Jde o šetření zraku a získání prostoru pro jiné aktivity. V případě elektronických dopisů, má představa je, že je budu kontrolovat maximálně 2x denně (a časem se dostat pouze na jednou za den), přičemž poštu budu vyřizovat pouze 3x do týdne.
udržovat kolem sebe pořádek
Až na malé výkyvy, návyk čistoty a pořádku pro mě nebývá takový problém. Je pro mě důležitý. Cítím kolem sebe více prostoru a i když mi to nemusíte věřit, mnohem lépe se mi pracuje a myslí.
pozitivní myšlení
Ubránit se naštvanosti může být dost těžké. Nehovořit a nestěžovat si na něco obdobně. Pozitivní myšlení ale dokáže divy. A nemusí nutně jít o velké myšlenky. Stačí, když si večer před usnutím řeknete, na co se těšíte v dalším dni. A pokud přidáte i pár „věcí“, za které jste vděční, co se vám v uplynulém dni podařilo, co udělalo radost, zjistíte, že ve vašem životě je vlastně plno důvodů ke spokojenosti.
Tak trochu je potřeba, alespoň zkraje, toto pozitivní myšlení „násilím“ přivolávat. Člověk totiž nějak není moc zvyklý, aby negativní dojmy zcela nechával ležet stranou, zatímco ty dobré v sobě pěstoval a připomínal si je. (Natož aby za ně děkoval a svěřoval se druhým.) Takový návyk ale dokáže zázraky a brzy už vám projevy radosti a vděčnosti nepřijdou nijak zvláštní.
Já sám ještě s vytěsňováním negativních emocí soupeřím, v boji mi pomáhají ostatní pozitivní návyky – například krátké procházky, klidná rána a večery, zpomalení…
Proč to všechno?
Důvod je prostý. Rád bych o „vážení si života“ nejen mluvil a psal, ale taky tím žil. Jako svoji mantru jsem využil citát „Usmívej se, dýchej a běž pomalu.“ Za poslední týdny se krůček po krůčku k pomyslné studánce blížím, jakmile ale cestu jednou vyšlapu, půjde se mi k ní pro vodu mnohem snadněji.






Lukasi,moc hezke!nemam,co bych dodal,nez amen!
Zavidim ti tu moznost zpomaleni,protoze zcela neproaktivne si myslim,ze me toto miji!
Uzivej zivota plnymi dousky.
„Nejsem již sova“ – věřím, že jde přeorientovat doba, kdy jsem unavená a zvyknu si vstávat jindy. Ale jak se vyrovnat s tím, že mi v noci opravdu plynou myšlenky lépe, klidněji a soustředěněji? Udělám nejvíc práce. Připadá mi, že přeorientovat se uměle na společnesky výhodnějšího skřivana mě okrade o nejplodnější část „dne“, o nápady a aktivitu a produktivitu. Jak jste se tímto vyrovnal Vy?
Lukáši,
co chápeš pod „Kdysi jsem myslel, že rychločtení představuje tu efektivní cestu, nyní věřím v pravý opak.“? Že pomalejší čtení je efektivnější? S děláním poznámek souhlasím (http://www.osobniproduktivita.cz/2011/09/jak-vytezit-z-knihy-co-nejvice/).
Díky za prima článek,
Ondra
Ano, pomalejší čtení považuji za efektivnější. Jde o odlišné vnímání efektivity – vycházím z toho, že např. efektivní obchodník nejde za rychlým ziskem, ale za vybudováním dlouhodobého příjmu (čili jde např. přes spokojenost a dobré vztahy se zákazníkem). Efektivní čtenář by neměl disponovat za každou cenu dlouhým seznamem knih, pakliže z nich po čase nemá možnost stále čerpat. Raději jdu tedy cestou klidného a soustředěného čtení knih, kdy můžu nad textem i přemýšlet – nejezdím očima po řádcích a nefotografuju stránky, abych honem honem měl dočteno. A nehodlám ani knihu mít pouze k tomu, abych z ní rychle vytáhl důležité informace. Buď ji chci přečíst a stojí mi za to (a rád ji „obětuji“ svůj čas), nebo za to zkrátka nestojí.
Lukáši, souhlasím, že vyšší rychlost automaticky nepřináší vyšší efektivitu a pokud budu rychle obracet listy a nepřemýšlet u toho, tak mi to nic nepřinese. Ale už si nemyslím, že pomalejší čtení je nutně efektivnější. Když jsme se učili číst, z hláskování jsme přecházeli ke slabikování a kromě rychlosti jsme zlepšili i myšlenkové zpracování. Podobně při přechodu ze slabik na slova. Tam sice většina lidí končí, ale lze jít o integraci dále a tréninkem se naučíst číst celé skupiny slov. Je to efektivnější (rychlejší, pohodlnější,, hodnotnější) asi jako čtení po slovech oproti slabikování.
Jinými slovy – rychločtení (http://cs.wikipedia.org/wiki/Rychlo%C4%8Dten%C3%AD) nechápu jako zběsilé povrchní hltání textu, ale jako soubor metod a technik, jak pracovat s textem nejen rychleji ale jak si zároveň víc zapamatovat, jak jít víc do hloubky, odlišit důležité od nedůležitého atp.
Hezký večer!
Ondra
Souhlasím s Davidem, rychločtení není o převracení stránek ve stylu „číslo pět žije“, ale o efektivnějším čtení. Například pokud potřebuji načíst nějakou normu, vyhlášku apod. budu číst jinak, než když budu číst Pratchetta. A zase jinak budu číst nový technologický postup, který potřebuji perfektně pochopit… Hodně mě v tomhle ovlivnil D.Gruber.
Ano, dost se to liší v závislosti na dané knize. Rychločtení (D. Gruber) skutečně pracuje s tím, že nejde jen o rychlost, ale také o vytěžení informací. Mám s tím ale osobní problém, zkrátka mi to nesedí, neosvědčilo se.