Přechod z jednoho roku do druhého nabízí jedinečnou příležitost zastavit se. Podívat se zpět i dopředu, vyhodnotit, co se podařilo, zamyslet se nad tím, čeho dosáhnout v průběhu následujících dvanácti měsíců.

Tento rituál praktikuji pravidelně několik let, těšívám se na něj, protože mám rád otevření (pomyslné) nové knihy, protože mě to navíc učí hledat pozitiva na minulosti. Myslel jsem, že na svém blogu vypíši vše, co mi za ten rok udělalo radost. Že se podělím o úspěchy a také že představím, co od následujícího roku chci. Mohl to být dost dlouhý text. Určitě bych se v něm chlubil a možná byste mysleli, že žiji v pohádkové říši, kde ani nestíhám odškrtávat to, co mi udělalo radost.

Na tomto webu, stejně tak na sociálních sítích, se snažím dělit o povzbudivé myšlenky. Možná někoho inspiruji, do velké míry ale pomáhám sám sobě. Proč to nepřiznat. Psaním o vděčnosti nedávám signál – buďte vděční za každou maličkost, stejně jako jsem vděčný já. Naopak si tím utvrzuji, že vděčným mám být. A tak je to se vším – radostí, plánováním i efektivitou.

Mohl to být dlouhý výčet radostí, které mě za ten rok potkaly – skutečně, nebylo jich málo, byl to úžasný rok. Nikomu, vám a ani sobě, nebudu ale nalhávat, že se pouze dařilo. Nechci se upínat na negativní události, ale i z nich člověk (paradoxně) čerpá sílu, poučuje se. Já bych rád, abych se z nich v tomto novém roce poučit dokázal.

Mohl to být opět čistě optimistky laděný příspěvek, vždyť příchod nového roku po tom přímo volá. Jenže život není pouze o vůni a květech, to ví každý z nás. Nechci a nebudu nalhávat, že trny jsou a také občas píchnou. Některé si pro nás připravil Osud a zdá se, že jsme proti nim bezmocní. Jiné si vytváříme vyloženě sami, i když si to často nepřiznáme. Síla myšlení dokáže být udivující – a dokáže většinu z trnů otupit nebo nás před zraněním ochránit.

Dokážeme být neuvěřitelně mocní – mnohdy si vystačíme pouze se slovem nebo jediným pohlazením. Jenže nejen naše myšlení, ale i Bůh (nazvěte si „To“ dle svého uvážení) ovlivňuje náš život. Stejně tak i naše moc má své hranice. Neumíme ji totiž využívat často správně. A někdy ani nestačí.
Nepropadejme domnění, že pouze my sami dokážeme zázraky. Můžeme být silné osobnosti, ale bez přátel a partnerů neujdeme takový kus cesty. Alespoň já ne. Věřím (vím), že bez své ženy bych dnes nejenže nepsal tyto řádky, ale ani takový web nečetl. Mohl bych být spokojený, ale určitě bych nebyl tak šťastný. A být šťastný po uplynulém roce, v němž se ne vždy pouze dařilo, je to, zač děkuji. Své ženě, přátelům, Bohu a také sobě.