Category: Média

Něco jako smutný klaun

Nejsem typ, který by se účastnil internetových diskuzí, a když, tak  jen tehdy, cítím-li, že jak text, tak diskuze k němu, má smysl. Čili, diskutující se navzájem respektují a používají argumenty, ne prázdnotu v silných slovech. Ještě smutnější ale je, když vyprázdněnost čpí v samotném článku. Také si uvědomujii, že zaobírat se osobou Radka Hulána je zbytečným plýtváním energie. Stejně jako se nezaobírám a neřeším (bývalou) Dělnickou stranu, komunisty či neonacisty, jelikož mi zkrátka za to nestojí, nestojí mi za to ani Hulán.
Svoji tradici ale pro jednou poruším a dovolím si alespoň jeden veřejně publikovaný názor. Vlastně spíš takové zamyšlení, položení otázky. Má publicistická práce R. Hulána nějakou sebereflexi?
Víte, nemám rád populismus. To, když slibuje Jiří Paroubek třinácté platy z dividend ČEZu, beru prostě jako laciný výkřik pro masu nevědomých. Když mě někdo uráží tím, že si myslí, že jsem tak důvěřivý, přestávám jej vnímat. Totéž platí v tisku a médiích. Číst si ideologicky zabarvené texty můžu použe tehdy, jsou-li aspoň vtipné. Jinak dávám přednost takovým, které pracují s argumenty a – i když brojí proti jiné „straně“ – chápou ji jako jistého  partnera, s respektem.
Nemám chuť sledovat vše, co Hulán píše, a dokonce věřím, že mnohé z toho má své kvality a on sám se může řadit mezi zkušené autory v oboru. Bohužel si ale zvolil pohodlnou cestu tzv. bad guye. Zaměřit se na určitou skupinu lidí, kterou bude permanentně štvát a získávat tak pozornost. Je jednodušší plivnout na stůl, než jej vyrobit. Je lepší dát někomu pohlavek, než se snažit jej pochopit, nebo aspoň vyslechnout.

Radek Hulán svoji zvolenou roli zvládá dobře, očividně to stále ještě funguje a jemu se ve své roli líbí. Svědčí o tom i jeho nedávný komentář k novému produktu Apple. iPad dokázal ohodnotit ještě předtím, než se dostal do výroby. Už dobře ví, že tento přístroj „nemá použitelnou klávesnici“, a vyčte nám spoustu věcí, které nemůžeme s iPadem dělat. A je jedno, že všechny tyhle chyby stojí a padají pouze na jednom prvku – na využití flashe. A je asi i jedno, že se zde pracuje se zvláštními polopravdami – nelze si například pouštět videa z Youtube.com. (To, že má iPhone i iPad svoji speciální Youtube aplikaci, už asi sahá za Hulánovy zkušenosti.)

Ale nejde mi o obhajobu chyb, nejsem „ovce“, uvědomuji si, že chybějící flash se skutečně na prohlížení webu podepíše (taky jako pan Hulán mám rád všechny ty krásné rozpohybované reklamní bannery). Jde o samostatnou etiku publicistiky. Nedovolil bych si recenzovat/hodnotit jakýkoliv výrobek (ale i film, knihu…) způsobem, že bych účelově chtěl produkt infantilně pošpinit. Jako bych recenzi filmu postavil pouze na tom, že film je dementní, protože závěrečné titulky nemají můj oblíbený font Helvetica ale Arial. Že závěrečné titulky nemají velikost 14, ale 12. Že závěrečné titulky jdou  rychlejší a ne stíhám si je v klidu přečíst, když se bavím s přáteli.

Snad chápete, že mi nejde primárně o kritiku Radka Hulána. On coby publicista mi je upřímně ukradený (taky ještě nečtu Blesk nebo Haló noviny). Zaráží mě, že čtenáři ne-applisti si toto nechají líbit. Mě by to uráželo. Nepotřebuji ideologickou slátaninu, rád bych recenzi, abych věděl, co tedy ten iPad je, jak funguje, proč mi nevyhovuje a komu by eventuálně vyhovovat mohl. Nepotřebuji si číst jakoukoliv recenzi, kde autor explicitně uráží druhý tábor, protože mi tohle snižování vždycky přišlo tak nějak pod úroveň. K čemu by  mi  třeba byla recenze hollywoodského blockbusteru o dobývání Marsu, když by ji autor postavil na výtce, že film nezachycuje existenciální potíže dospívající mládeže ve Rwandě?

A jestli tedy prostě Radek Hulán má potřebu být bad guyem a současně i seriózním publicistou (v jiných tématech než jsou recenze Apple produktů), mám obavu, že jeho snaha je marná. Sedět na dvou židlích prostě nejde. Být knězem a současně si udržovat harém, to  taky nejde moc dohromady…

A zase to rádio…

Poslední srpnovou středu jsem věnoval zvláštní článek poslechu rádia na iPhonu. Dostal jsem se až k opěvování aplikace TuneWiki a k vyřešení toho, co dělat, abyste mohli poslouchat na telefonu třeba BBC.

Orientoval jsem se na neplacený software, psát o tom, za který je nutno poslat výrobci peníze, jsem původně neuvažoval. Pak ovšem „přistála“ v mém mobilním zařízení aplikace sebechvalně nazvaná Wunder Radio a bylo po plánech. Proč ta změna?

Wunder Radio zkrátka a dobře představuje, dle mého názoru, to nejlepší řešení, pokud rádio chcete na iPhonu poslouchat. (Jen dodatek, tento program funguje i na BlackBerry, na mobilním systému Windows a za dveřmi je verze pro Android). Věnujete-li vývojářům z Weather Underground svých necelých šest euro a na telefonu cca 4 MB paměti, čeká vás velefunkční software.

Mezi to, co jej spojuje s ostatními (kvalitními) programy, o nichž jsem minule psal, patří roztřídění stanic podle různých kategorií.

Pokud chcete hledat podle žánrů, možná vás nemile překvapí chudá nabídka. Nenechte se zmást, program zobrazuje jen ty nejzákladnější žánry, ale pokud třeba zadáte v kolonce na hledání soundtrack, rozbalí před vámi aplikace desítky specializovaných stanic. Ostatně, jen pro představu, Wunder Radio se dokáže naladit na více než 36 000 stanic.

Kategorizaci nabízí Wunder Radio nápaditější v jiných ohledech. Můžete procházet stanice podle GPS, zaměřit se jen na diskuzní stanice (a pak už přímo na oblast/téma), vybírat podle zemí atp.

Samozřejmostí je možnost si vybranou stanici uložit do oblíbených, abyste k ní měli snadný přístup.

Co ale už tak samozřejmé není, to je schopnost aplikace na základě vašich požadavků upravovat bit rate. To oceníte tehdy, pokud nejste připojeni zrovna na Wi-Fi nebo na 3G síti. Kupříkladu vám hraje Český rozhlas 3, jeho bit rate je 168 , ale vám se přehrávání seká. Stačí kliknout na change bit rate, aplikace nabídne několik možností, vy si zvolíte třeba tok 32 a můžete nerušeně poslouchat.

V nastavení programu lze nadefinovat prioritní požadavky, dát přednost plynulosti před vysokou kvalitou.

Jako takové bonusy působí provázanost s Twitterem a Last.fm serverem, více upotřebitelná je funkce hraní na pozadí, kdy můžetena telefonu dělat to, co potřebujete, a rádio neustále pokračuje v přenosu.

A pokud patříte mezi ty, které baví poslouchat BBC, obejdete se bez návodu, který jsem minule zveřejnil. Wunder Radio stanici „chytá“.

Závěrem snad je tolik. Jestliže nepatříte mezi náruživé posluchače hudby a diskuzí na rádiu, vystačíte si s některým z free programů. Pokud vám ale šest euro nepřijde mnoho a rádio si rádi, třeba při usínání, pustíte, není co řešit. Wunder Radio je tou nejlepší volbou.

Archiv