Při výběru dvanácti účastníků, kteří budou v rámci projektu Česko Slovensko má úspěch během tří měsíců putovat k vybranému cíli, jsem se uchazečů ptal Kdo za člověka bude na místě, kde právě stojíte, stát za deset let? V očích dotázaných byl vidět odlesk cestování časem. Co by mi během té krátké chvíle, než bych já na takovou otázku odpověděl, mohlo projít hlavou?
Sousloví „pozitivní myšlení“ zní jako zaklínadlo. Jako by za nás mělo často vyřešit to, nač sami nemáme dostatek vůle nebo sil. Jako by mělo zalepit rány a v rychlosti coby taková mast je vyléčit.
Co se ale myslí tím pozitivním myšlením? A stačí skutečně pouze myslet na pozitivní události, aby se nám ty zlé vyhýbaly?
Před dvěma měsíci jsem se svěřil s úmyslem pomalu kráčet ke studánce. Metaforu klidné a prožité cesty životem jsem si vypůjčil z Malého prince, který mě už více než deset let obohacuje. Něco jiného je však vytyčit si cíle a následně k nim putovat. Jak se mi to daří?
Nejen v průběhu života, ale také každého roku lze vyhledat čas vhodný na bilancování. Mezi osvědčené mezníky patří přelom starého a nového roku. Může jít také o chvíli, kdy zavřete dveře za významným projektem, kdy zimu vyžene jaro, jaro se přerodí do léta… a v neposlední chvíli se nabízí doba oslav vlastních narozenin.
