Při výběru dvanácti účastníků, kteří budou v rámci projektu Česko Slovensko má úspěch během tří měsíců putovat k vybranému cíli, jsem se uchazečů ptal Kdo za člověka bude na místě, kde právě stojíte, stát za deset let? V očích dotázaných byl vidět odlesk cestování časem. Co by mi během té krátké chvíle, než bych já na takovou otázku odpověděl, mohlo projít hlavou?
Před dvěma měsíci jsem se svěřil s úmyslem pomalu kráčet ke studánce. Metaforu klidné a prožité cesty životem jsem si vypůjčil z Malého prince, který mě už více než deset let obohacuje. Něco jiného je však vytyčit si cíle a následně k nim putovat. Jak se mi to daří?
Nejen v průběhu života, ale také každého roku lze vyhledat čas vhodný na bilancování. Mezi osvědčené mezníky patří přelom starého a nového roku. Může jít také o chvíli, kdy zavřete dveře za významným projektem, kdy zimu vyžene jaro, jaro se přerodí do léta… a v neposlední chvíli se nabízí doba oslav vlastních narozenin.
Na jazyk se mi dralo “to je ale náhoda”, když jsem se zarazil. Nic se neděje jen tak. A to, že v den, na který právě vyšel článek o třetím návyku (to nejdůležitější na první místo), slavím výročí svatby, rozhodně náhoda není.
