Jen co jsem na Twitteru před necelými dvěma týdny oznámil, že si vezu z Prahy diář  FranklinCovey, doputovalo ke mně hned několik žádostí o shrnutí svých dojmů do podoby článku. A mezi zprávami byly i ty s otazníkem, kdy se pisatel podivoval, jak to, že dávám přednost papíru před elektronickými nástroji.
Zklamu tu první skupinu, zatím ještě o diáři nenapíšu mnoho slov, chci si jej přeci jen více „osahat“, aby byla má recenze podpořena relevantními „daty“. Naopak snad potěším ty, kteří vidí můj přesun k papíru jako zmatení a cestu do neznáma.

Hned a bez příkras sdělím, že i já tento svůj krok vnímám jako našlápnutí do neprozkoumané krajiny. Neměl jsem z papíru ani svoji GTD schránku, natož abych pracoval s diářem. Ano, kdysi, dávno, jsem „vyfasoval“ od rodičů nějaký ten malý diářek, ale zapisovat do něj jsem vydržel asi tak dlouho, jak dlouho mi vydrželo odhodlání plnit novoroční předsevzetí. (Ehm.. nenapočítal bych ani do deseti… dnů…)
Už jistý čas pracuji s GTD a pro ni mi kombinace iPhone a desktopové aplikace (nejdříve Things, pak OmniFocus) přišla jako ideální. Schránku jsem měl vždy po ruce, dostal jsem se k ní jak na MacBooku, tak i třeba ve frontě v supermarketu. Znáte to, jednoduše lze vše editovat, přesouvat, přiřazovat k položkám určité termíny, nechat tak na sebe aktuální záležitosti „vykukovat“ v patřičný čas. Aplikace si rozumněla i s iCalem (v mém případě s BusyCalem), takže i kalendář do značné míry odrážel život mého GTD. Tak proč tohle všechno, propána, zahodit?!

Tak předně, rozhodně jsem se nevzdal ani elektronického řešení a ani GTD. Patřím totiž mezi ty (menšinu?), kdo si myslí, že filozofie Stephena R. Coveyho, plánování vycházející z FranklinCovey a Allenova metoda Getting Things Done si zásadně neodporují a je jen na otevřené mysli, aby našla provázky k navázání kontaktu.
GTD mi za ten rok pomohla nemalým způsobem a nyní jsem prostě pouze ve stádiu, kdy jsem více pocítil některé její nedostatky. Možná bych měl ale mluvit o problémech, které jsou jen mezi mnou a GTD, ne tedy o neduzích  obecně platných. Rozhodně jsem díky GTD klidnější, vlastně dost klidný, mám jasnou představu o tom, co který projekt vyžaduje, nestane se mi, že bych třeba k přípravě na přednášku zapomněl přečíst důležitý text, protože tento úkol mám už předem vytyčený jako jako jeden z kroků k úspěšné realizaci projektu.
GTD jsem si nechal (s jistými úpravami) promítnout i do mailového klienta, na polici mám prostor k odkládání věcí vyžadujících akci a těch, které na něco čekají, archivují se. Ze slavného obrázku GTD workflow jsem si vzal ponaučení a vytvořil si i patřičné složky v počítači.

Jenže GTD mi odlehčila mysl a dopomohla k větší produktivitě, nenasměřovala mě ale k tomu, abych měl ucelenější představu o dlouhodobých plánech. Nedonutila mě, abych dělal skutečně důležité věci (prostě jen dělám rychleji a lépe více věcí) a mám při plánování s touto metodou potíže při rozumném rozvržení do dnů/týdnů/měsíců. I proto se mi mohlo stát to, že při výpadku pěti dnů, kdy jsem nemohl pracovat, se mi neuvěřitelně nakupila práce a další dva týdny jsem byl pod tlakem a jen hasil požár.
Určitě sami víte, že myšlenky Stephena R. Coveyho se ubírají poněkud jiným směrem než ty od Davida Allena. V mnohém mi přijde management času Coveyho nedokonalý, ale jeho přístup (důležité věci, priority, principy, role…) zase jako kámen, který by měl být základem při mém plánování.
Zásadním vlivem na mě mělo ale až setkání s diářem FranklinCovey a publikací Hyruma W. Smitha 10 přírodních zákonů managementu času a života (tímto děkuji Miloši Sekotovi za doporučení a rady). Nyní už spojení dvou společností Franklin a Covey rozumím a vidím, že díky tomu mají jejich diáře potenciál být pro mne tím nejlepším řešením. Smith totiž ve své knize v první, větší, části píše především o managementu času a ač v mnohém hovoří o tomtéž jako Covey, má narozdíl od pana Coveyho daleko lépe promyšlený způsob plánování a zacházení se svým časem.

Přesun od elektronických nástrojů k papíru má pro mne tedy logiku. Chci radikálně změnit svůj způsob trávení času, a tedy způsob života. Proč jen pracovat a myslet si, že když udělám více věcí, jsem na tom lépe? Když jsem procházel druhou část diáře, kde (dříve než začnete vůbec něco plánovat v kalendáři) musíte projít intenzivním procesem sebereflexe, uvědomil jsem si, že toho důležitého dělám málo. Že zaměňuji naléhavé za důležité a že se nesnažím naslouchat tichým věcem, které by však měly na mé cíle nejlepší dopad – a které se dotýkají i mých vlastních hodnot.
Se zásadní změnou managementu času souvisí i změna v nástroji. Nemám jej dlouho, ale už nyní se cítím při plánování a procházení papírovým diářem jinak, lépe.. (O tom ale až ve speciálním článku/článcích)

A abych jen doplnil načatou myšlenku. Spolupráce mezi plánováním s FranklinCovey diářem a GTD možná je a už ji aktivně týden využívám. GTD jsem si nechal na rozepsání projektů do jednotlivých kroků, iPhone mám jako inbox pro úkoly, myšlenky, které mě napadají dost spontánně na to, abych vždy měl možnost otevřít diář. GTD je takový můj pracovní prostor, odkud pak vybírám to důležité – a v diáři pak vše naplánuji a hlídám si úkoly, aby byly v souladu s mými prioritami, hodnotami a cíly. Diář je můj posvátný prostor, GTD aplikace asistentem. Toto berte jen jako nastínění, je potřeba k lepšímu popsání mít prostor minimálně jednoho dalšího článku.

Přesun jsem uskutečnil nedávno, ale abych se podělil o čerstvé pocity – už dlouho jsem neměl tak dobrý pocit z prožitého týdne. Po dlouhé době to byl jeden z pracovně nejnáročnějších týdnů, přitom jsem jím prošel duševně klidný, spokojený a (pokud to nezní moc sebejistě) i s dobrými výsledky. Žít v souladu se svými hodnotami.. na tom totiž skutečně něco bude…