Snad nezklamu všechny ty, kteří čekají, kterak začnu popisovat, jak využívám FC diář v kombinaci s GTD metodou, ale vzhledem k tomu, že jsem se rozhodl podrobněji popisovat své soužití s diářem FranklinCovey, a to chronologicky tak, jak to ve skutečnosti probíhalo/probíhá, ani v tomto článku ještě téma FC+GTD nečekejte.
Pokud totiž znáte knihy od Stephena R. Coveyho a publikaci 10 přírodních zákonů managementu času a života Hyuruma W. Smitha, víte, že plánování a management svých aktuální úkolů, projektů, a tedy dnů a týdnů, nestojí na prvním místě. Abyste totiž mohli spravovat svůj čas v souladu s tím, co je pro vás skutečně důležité, musíte nejprve projít definováním vlastních priorit. Dům taky nepostavíte bez základů – a stěží se před stavbou domu budete zamýšlet nejprve nad barvou okenních rámů.
Pochopitelně proces, který budu nyní popisovat, není nutně svázán s FC diářem, ale vychází z metody FranklinCovey – a samotný diář tak logicky nabízí ideální cestu k tomu, jak v rámci této metody plánování a organizování svého času realizovat.
Již minule jsem ve stručnosti představil stěžejní části diáři, nyní se tedy zaměřme na druhou polovinu objemného balíku, který při pořízení FC diáře získáte. Pokud si zakoupíte diář v Česku, budou tyto oddíly nejen v originální podobě (a tedy anglickém znění), ale k nim vám společnost FranklinCovey přiloží i překlad do češtiny. Určitě to není nutnost, ale především pro těm, kteří 10 přírodních zákonů nečetli, to urychlí „proces“ seznamování se s diářem a metodou, na které je postaven.
Jde o několik stran textu, v němž vám jsou v kostce představeny principy plánování podle FranklinCovey a něco na způsob návodu, jak postupovat. Startovní pozice se nachází v problematice Jak dosáhnout vašich nejvyšších hodnot. Ve stručnosti se dozvíte postup a chronologii kroků, od určení svých hodnot, cílů až k plánování týdne. A v zápětí na to popis toho, jak si týden plánovat. Opřeno je to o dobře známou matici času, která varuje nad matením pojmů, kdy naléhavý se nerovná automaticky důležitý (většinou je tomu právě naopak). Potkáte zde i takové pojmy jako „velké kameny“ (stačí si přečíst 7 návyků skutečně efektivních lidí popř. To nejdůležitější na první místo). Od týdenního plánování je pak krok k dennímu. Pokud si přečtete těchto několik málo stran, neměli byste už na FC diář koukat s nechápavým kroucením hlavy.
Mnohem zásadnější je ale až oddíl VALLUES/MISSION. Opět máte nejprve před sebou určitá doporučení, jak postupovat, ale následující řádky opřu již o konkrétní „cvičení“.
Cvičení 1: Hodnoty
Předem varuji, že proces, kdy si vypisujete vlastní hodnoty, kdy se zamýšlíte nad tím, čeho byste se chtěli držet, hledáte a konkrétně pojmenováváte pilíře svého konání a uvažování, že tento proces není nejpříjemnější záležitostí. Ono… pochopitelně dost záleží na tom, zda se vám doposud dařilo podle (třebaže nesepsaných) hodnot žít. Pokud ano, tak vám blahopřeji a věřím, že následující strany tohoto oddílu diáře budou pro vás příjemě strávenou chvílí.
Když budu nyní vycházet z vlastní zkušenosti, upřímně odkryju „karty“. Pro mě tento proces příjemný moc nebyl. Na jedné straně v mnohém inspirativní, zajímavý, přeci jen jsem se tak do hloubky nad svými hodnotami ještě nezamýšlel. A pokud částečně ano, tak vězte, že uvažovat o nich a konkrétně je popsat na papír, to jsou dvě naprosto odlišné věci. Nejde totiž pouze o to, že si vypíšete jako hodnotu (například) žiji ve šťastném manželství, musíte tuto hodnotu i na několika řádcích popsat. Jak si to představujete, co hodnota obsahuje. Leckdy vám definování hodnot a jejich konkretizace přinese zjištění, že jste podle nich vlastně doteď nežili.
Ano, v mém případě se toto stalo několikrát. Sebekriticky jsem si musel uznat, že ačkoliv již rok používám metodu GTD a snažím se tedy žít efektivněji, stále zaměňuji naléhavé věci za důležité a že skutečně důležitým věcem vůbec nedávám prostor.
Vypisování těchto stránek v diáři mě přivedlo k tomu, že musím radikálně změnit svůj postoj k trávení častu, k přehodnocení a k tomu, že doopravdy nejprve musím v rámci týdenního plánování klást ty velké kameny. Písek se už nějak do té nádoby nasype…
Cvičení 2: Role
Tato část, jak si již asi domýšlíte, je postavena zase na ustanovení vlastních rolí, které zastáváte. Můžete si dopsat k rolím klíčové osoby ve vztahu k této roli (ale nemusí nutně jít o osoby, ale také o předměty, prostory…), zejména však vysvětlení rolí. Zde jsem si zkusil nadefinovat, jak si předtavuji danou roli v ideálním případě – tak, abych byl sám se sebou v rámci této role spokojený. Samozřejmě že zde dochází k průnikům s vašimi hodnotami.
Další cvičení
Následující cvičení mají za úkol jediné – donutit vás se nad sebou vážně zamyslet. Otázky jako Která aktivita ve vašem osobním/pracovním životě, pokud ji začnete pravidelně dělat, přinese do vašeho života výraznou pozitivní změnu? vás navádí k uvědomění si vlastních priorit. Uvědomil jsem si, že jsem doposud často nad těmito otázkami podvědomě utíkal, bránil se jim, protože jsem vnitřně cítil, že něco není v pořádku – a že nedělám ty věci, které by na mne mohly mít pozitivní účinek, mohly dopomoci k mým cílům, byly v souladu s hodnotami a koexistovaly s mými rolemi.
Cvičení na dalších stranách vás provokují k tomu, abyste si vypsali přídavná jména (jakou osobností chci být), zamysleli nad tím, co chcete v životě dělat, jaké věci chcete v životě mít… Cvičení 5 klade několik otázek, které hledají kořeny vaší spokojenosti, štěstí.
ukázka toho, jak vypadají stránky, do kterých si definujete své cíle
Cvičení 6: Osobní poslání
A to už je jen krůček k tomu, abyste začali formulovat své osobní poslání. Pokud si vzpomenete na slova Stephena R. Coveyho, že osobní poslání je něco jako ústava státu, rozhodně nebudete význam tohoto cvičení podceňovat.
Ačkoliv jsem 7 návyků už četl vícekrát, zatím jsem si nikdy osobní poslání nesepisoval. Tak nějak jen nad ním uvažoval, ale… jak jsem již naznačil, to je úplně něco jiného. Když máte osobní poslání zformulovat do vět, slov, vážíte každou větu, slovo a třídíte v sobě pocity, přání, cíle… A při psaní jsem procházel další vlnou nepříjemného sebeodhalení. Bylo by úžasné ctít svoji ústavu. A jednat podle ní. Doposud jsem tak rozhodně nečinil…
Cíle
Oddíl v diáři ale ještě nekončí a vy si začnete vypisovat už konkrétní cíle, kterých byste chtěli dosáhnout. Zase jen nestačí jedna nekonkrétní „formulka“, diář po vás chce cíl konkretizovat – objasnit. Je to logické, stěží můžete efektivně plánovat, když nemáte vytyčené cíle (v souladu se svým posláním a hodnotami). Jak se můžete posunovat kupředu ke splnění cílů? Pokud je nemáte, pokud si je nesepíšete, zůstáváte pouze u přání. Když si cíl nenapíšete, zůstává pouze přáním.
Oddíl GOALS, který následuje po VALUES/MISSION funguje na bázi, kdy si k cílům/rolím/hodnotám vypíšete určité mezníky. Může jít o kroky k naplnění cíle, je dobré si určit i deadline, kdy daného kroku chcete dosáhnout.
Mé zkušenosti
Ačkoliv již rok plánuji, určitě jsem své trávení času zefektivněl, jsem produktivnější a mám ve věcech větší pořádek, až na základě práce s FC diářem (konkrétně teď myslím jeho druhou část, resp. první třetinu druhé části) jsem zjistil, že jsem doposud dělal velmi málo. Nejde o množství práce, ale o kvalitu trávení času. Upřednostňovat různé projekty před rodinou, před vlastním rozvojem (mentálním, fyzickým, duchovním i sociálním), opomíjet věci, které jsou tiché, ale o to více důležité… to vše se mi doposud dařilo… bohužel. Doufám, že toto hořké procitnutí, které přišlo s pečlivým (a upřímným) vyplňováním několika stran FC diáře, mě motivuje ke změně. Otevřeně přiznávám, že ji potřebuji. A věřím, že nyní, i se změnou svého způsobu plánování (a přechodu na FC diář) a tedy i myšlení, bych mohl jít po správné cestě.
V příštím článku se budu věnovat již praktickým zkušenostem z plánování.
Loading ...
Ahoj Lukáši,
přesně na tenhle článek jsem čekal!Na něm je totiž vidět mj díky tvému brilantnímu a velmi intimnímu popisu, co je to podstatné. Myslím,že co se týče niterních pocitů, jsme na tom dost podobně. I já jsem dočetl 7 Návyků s tím,že se v mém životě MUSÍ bezpodmínečně udát změna!Osobně si myslím,že je jedno, jakou pomůcku kdo používá – jestli je to originál FC nebo doma udělaný moleskine či jiný. Podstatné je,zda si každý z nás dokážeme (a chceme) nastavit životní dráhu dle nějakých principů. Osobně se domnívám,že tohle je jediná cesta, jak zabránit rostoucímu konzumu v naší společnosti.
Není důležité, zda si nastavíme cíl mít nové červené Ferrari nebo našetřené peníze dětem na vysokou a nebo jen „prostě žít klidný rodinný život“. Podstatné je,že umíme svou dráhu nějak nastavit a pevně třímat volant ve svých rukách. Ti,co nechají řídit druhé, dle mého promarňují tu jednoznačnou životní výhodu – tedy své „Právo volby“.
Chápu,že každému vyhovuje něco jiného a nikoho neodsuzuji. Je to každého věc. Nicméně, tohle je jeden z problémů, který vidím na GTD a jeho použití. Dost možná někde dělám chybu,ale u GTD mi chybí právě ten vyšší rozměr věci. Přijde mi,že se jedná spíše o dělání věcí v klidu a pohodě, než o sebeřízení. Ale opět – možná má každý jiný názor.
V každém případě, Lukáši, děkuji za dobře rozjetý seriál a těším se na další zkušenosti a pravdy.
Honza
Lukáši, díky za další perfektní článek, který jde do hloubky mnohem víc, než je obvyklé. Oceňuji ho o to víc, že jsem dneska 90 % pracovní doby trávil na úkolech „hořících“, nikoliv důležitých
Moc vám děkuji za vaši spokojenost a ohlasy. Budu se určitě snažit nezklamat a i v dalších textech psát pokud možno do hloubky
Super článek, píšeš to přesně stejně, jako to cítím sám
FC je život měnící! Hrozně jsem se bál sepsat svoji ústavu, protože jsem se bál, že to bude špatně 
Ale zvládl jsem to!
[...] FC diář, měli byste na tuto strategii rychle zapomenout. Jak jsem již popsal v minulém díle (Život s diářem FranklinCovey – část II.), diář vás navede k tomu, abyste odstartovali oddílem, v němž si sepíšete své vnitřní [...]
Pěkný článek, nicméně si neodpustím poznámku. Stanovování vlastních hodnout, životních rolí nemá v diáři co dělat. Je samozřejmě hezké, že autoři ukazují uživateli, jak by měl postupovat, ale psát takové věci do diáře je nesmysl. Hlavní důvod je ten, že to jsou velmi intimní věci. Ze své zkušenosti vím, že jsem k sobě mnohem upřímnější, když si takové věci píšu na místo, kde mi to na 100% nebude nikdo číst. Obávám se, že pocit, že mi může někdo cizí zalistovat diářem, který jsem nechal na stole, by ovlivnil zvolené formulace.
Další důvod je ten, že svoje hodnoty a svoje dlouhodobé cíle opravdu nemusíte sebou nosit. I když to asi někteří autoři tvrdí. Jakmile si jednou doma uděláte tohle cvičení, nemusíte mít v peněžence kartičku s nápisem „Budu partnerce kupovat víc květin“.
Úplně stačí, když si ten základ uděláte a pak přečtete jednou za půl roku. Nepotřebujete na to připravené formuláře. Stačí zaheslovaný dokument v textovém editoru.
Děkuji za podnětnou připomínku. Ono ale není nikde psáno, že ten oddíl, v němž máte vypsány hodnoty, cíle, poslání, je potřeba nutně nosit s sebou. Je to sice součást FC diáře, ale dovedu si představit (a přiznám se, že o tom už uvažuji), že tento oddíl bude uschován v bezpečí doma (např. v šanonu, v němž jsou minulé a ty budoucí měsíce). Rozhodně ale vidím jako důležité nedívat se do nich pouze jednou za půl roku. To mi přijde málo, resp. je to málo pro toho (kam se počítám), kdo má stále ještě potíže s tím, zda se věnuje pro něj skutečně důležitým věcem, zda umí automaticky bez potíží plánovat svůj čas a pracovat s takovými úkoly, které jsou v souladu s jeho hodnotami a posláním. Obávám se ale, že většina z nás stále ještě dává přednost aktuálním povinnostem, ráda „uhýbá“ z kurzu, který si vytyčila na počátku.. Pro ně je, např. při měsíčním plánování či třeba rekapitulaci, dobré do svých hodnot, cílů a poslání nahlédnout.
Tento diář má tu výhodu, že právě jeho součástí tento oddíl je – a je pro něj zcela zásadní. Jak říkám, není třeba jej mít neustále při sobě a obávat se tak, že někdo nepovolaný do něj nakoukne, ale mně osobně se velmi líbí, že něco takového patří k diáři – a nejde tedy jen o pár papírů z bločku, kam jsem si v bodech své hodnoty vypsal.
Každému přeji aby plnil své hlavní cíle oproti naléhavým věcem. Ovšem denně se necháme vláčet událostmi, které nesou peníze a další nutnosti, abychom nějak přežili a cíle jdou mnohdy bokem.
Díky bohu za to, že existují takové diáře, které nás donutí si cíle napsat a pak jednou za čas se nana ně podívat.
By mě zajímalo, kdo doopravdy pravdivě vyplnil anketu, mě se zdá, že jsem se osobně udělal trochu lepší
.
Jinak z hlediska bezpečnosti. Ono jde o to, že diář je už tak hodně osobní, takže já osobně na bezpečnost kašlu. Raději mám vše při sobě. Sice je to nebezpečné, ale v těch chvilkách „jasna“ mi to umožnuje si nadefinovat, či poupravit mé cíle. Kdybych měl diář doma, tak bych o to přišel.