Život je cesta (a hledání)

Jsem hledač. Možná věčný, možná dočasný, i když dlouhodobý. Hledám, přesto nemám pocit, že by šlo o projev pasivní váhavosti, o neschopnost něco skutečně začít dělat.

 

Chápu život jako cestu – a i když si sepisuji své osobní poslání, mám vize a hodnoty, jsem dalek vězení, které mohou způsobit cíle, s nimiž ruku v ruce nejde i ochota citlivě vnímat přicházející příležitosti.
Jestliže je život cestou, já poutník, nevadí mi, když chvílemi běžím. Ale nejsem ani sprintér, ani vytrvalostní běžec. Vždycky jsem mnohem raději jen šel. A stejně rád jsem se zastavoval. V polovině dubna jsem se zde podělil, možná částečně v hávu tajemství, o pocity, které doprovázely mé rozhodnutí „nezpronevěřit se“ – ano, právě poslání, vizím a hodnotám. I to bylo součástí mého hledání.
Podělím se nyní o pocity, které v sobě v souvislosti s hledáním, mám. Navykl jsem sebe vnímat skrze čtyři základní roviny (tělo-mysl-duše-srdce), a proto i podle nich své body roztřídím.

Tělo – fyzická rovina

Necítím se tak dobře, jak bych si přál, schází mi výdrž, obtěžují mě bolesti hlavy. Hledám takovou stravu, která by byla součástí lepšího životního stylu.
Začal jsem se hlouběji zajímat o to, co jím. Přestal jsem pít balenou vodu. Čím dál tím více se mi příčí všechny ty „anonymní“ produkty v supermarketech, přestávám důvěřovat kvalitě masa a nechce se mi podporovat masové zabíjení zvířat. Možná že jednou z mých zastávek na cestě bude vegetariánství, dost možná „jen“ dám přednost takovému výběru, o němž budu s jistotou vědět, že zvíře žilo s péčí.
Schází mi pohyb a náročnější fyzická činnost. Věřím, že se to změní se změnou bydlení. V závěru léta bych měl žít na vesnici ve vlastním domě, v krásné krajině, s možnostmi, jak aktivněji trávit čas. A v neposlední řadě bude spoustu „povinností“ na rozsáhlé zahradě.

Mysl – mentální rovina

Tříští se ve mně obrovská touha po poznání – není nad to se učit a vzdělávat, když to nemáte od nikoho přikázané. Mám chuť přečíst desítky a desítky knih, stále silněji si uvědomuji, kolik málo vědomostí jsem za ta léta do své hlavy nasoukal.
Prahnu po informacích, což však vnímám i jako nemoc. Hledal jsem (a asi stále ještě hledám) tu rozumnou míru. Omezil jsem řadu zdrojů, RSS čtu jen jednou týdně, noviny nečtu a vystačím si pouze s týdeníkem Respekt.
Na stranu druhou zápasím se sociálními sítěmi – neberu je jako zabijáka času, natolik jsem se je naučil používat, přesto si dokáži představit efektivnější „ochočení“. Odráží se to i na soustředění, na těkavosti mysli, což se mi čas od času vrací a brání mi to k putování za rovnováhou a klidem.

Pro rozvoj mentální roviny důležitou roli sehrávají zkušenosti lidí z mého okolí, i těch, které znám a sleduji jen prostřednictvím internetu. Čtu také knihy, které mě obohacují. A velmi mi pomáhají školení. Ačkoliv při nich vystupuji jako lektor, stále věřím, že to nejdůležitější se děje vždy v interakci mezi mnou a posluchači. Je-li skupina otevřena, mohou vznikat velké inspirace.

Má mysl však hledá – hledá toho spoustu. Kromě informací a vědomostí, také vůli. Vůli se učit cizí řeči, vůli přestat myslet a začít také vnímat ticho a zastavení.

Duše – duchovní rovina

Má duše má hledání jako druhé jméno. Ostatně, již tento článek je toho důkazem. Zjistil jsem, že mi pomáhá se ze svých myšlenek vypsat. Na deník jsem si zatím zcela nezvykl, ale občasník by to být mohl. Buďto se vypovídám, nebo jen v sobě si pocity odkryji.
Hledám v sobě větší schopnost vážit si přítomného okamžiku – ale také všeho, co bylo a co teprve přijde. Vděčnost má obrovskou moc a nepřijde mi, že bych ji měl v sobě tak napevno zakořeněnou.
Hledám v sobě neuhasínající radost ze života, která by dokázala odstranit pocit naštvanosti či rozmrzelosti.
Hledám v sobě i ticho a jen příjemně se chvějící klid.

Srdce – sociální/emoční rovina

Srdce delší dobu hledalo, ale už je tomu několik let, co svůj pilíř nalezlo. Bez své ženy bych nebyl tím, kým jsem. Nebyl bych tak šťastný, jak šťastný jsem. A asi bych ani takový text nepsal, třeba bych vůbec neměl zájem hledat A přestal bych být poutníkem…

 


6 Comments

  1. Josef Jasanský · 18/05/2012

    Snad to nebude znít jinak, než to myslím, ale „jakobych četl o sobě“!! Až mě zarazilo, jak stejné myšlenky, které tady čtu, jsou myšlenky, které se mi stále (hlavně v poslední době) honí hlavou. Na druhou stranu. I to je zřejmě ten důvod, proč, když jsem si tenkrát na podzim přečetl pár Tvých textů, mi srdce říkalo: „To je ten člověk, se kterým se chceš znát!” Teď už vím proč. Jsme v tolika věcech stejní.  A v tolika rozdílní. Ale hodnoty, které se staly pilíři našeho žití jsou jedny a tytéž.
    Je mi velkou ctí, že jsem Tě mohl poznat. 
    Ďekuju.
    JJ

    OdpovědětOdpovědět
  2. Josef Jasanský · 18/05/2012

    Za to Ďekuju se omlouvám – překlep na iPadu:)

    OdpovědětOdpovědět
  3. Roman Rogner · 18/05/2012

    Perfektní. Díky. Jako bych to psal já. Vegetariánství už jsem ku prospěchu zvířat vyřešil, ale v tom ostatním to mám podobně.

    OdpovědětOdpovědět
  4. Ed · 19/05/2012

    Lukáši, příspěvky a články, které jsem kdy od Vás četl (a díky kterým jsem např. přešel na FC systém plánování), jsou velmi upřímně napsané, mají úroveň a jsou čtivé. Vidím, že stále hledáte to pravé. Hledáte rovnováhu duševní, duchovní a fyzickou. K těmto účelům můžou dobře posloužit systémy „cvičení“ jako jsou zejména jóga (nejen cvičení ásán, ale i dodržování předpisů jama a nijama), dále Tai Chi, Čchi-kung, Pět tibeťanů apod…
    Dále namátkou zajímavé knihy: Mantak Chia – Tao a léčivá energie, Karlfried Dürckheim – Hara (Zemský střed člověka)a další…
    To vše při správném a pravidelném provádění zdokonaluje rovnováhu celé bytosti a uvolňuje energii vázanou v orgánech. Samozřejmě není dobré tuto probuzenou energii využít pro ještě zběsilejší těkání po světě.
    Jinak práci na zahradě doporučuji i jako velice dobré uzemnění a zklidnění přetížené mysli.

    Přeji Vám hodně dobrého a těším se na další zajímavé příspěvky.

    OdpovědětOdpovědět
  5. Ondra · 01/08/2012

    Řeším podobné problémy.

    „Before we study Zen, the mountains are mountains and the rivers are rivers. While we are studying Zen, however, the mountains are no longer mountains and the rivers are no longer rivers. But then, when our study of Zen is completed, the mountains are once again mountains and the rivers once again rivers.“

    Tohle mě poslední dobou vystihuje. Téma mě nezajímá, pak se do něj ponořím, a přicházím se stále lepšími a lepšími řešeními situace, i když třeba ve vlnách. Nakonec se ale musím opět vynořit, spolu s maximálně zjednodušenou metodou/závěrem, který mě posune dál a současně bude velice jednoduše aplikovatelný, jako by o něm člověk ani nevěděl. Hlavní je vrátit se na cestu…s tím mívám problém. Třeba v případě organizace sebe sama. Ale v případě dílčích cílů: diety, cvičení, filozofie zjednodušování…se mi to podařilo.

    OdpovědětOdpovědět
  6. Ondra · 01/08/2012

    Nyní jsem zřejmě udělal tu chybu, že jsem se příliš odklonil od Coveyho. Původně jsem si přečetl knihy od autorů jako Carnegie, Covey…dál třeba Babauta, Toman, Godin…Proměnu….atd. Hodně mě v průběhu zaujala myšlenka minimalismu, tak jsem dal větší prostor Babautovi, ale ten mě trochu zavedl na zcestí se svým přístupem „Zahoď cíle.“ To podle mě nefunguje. Tak jsem si po čase znovu přečetl Coveyho a zjistil, že obsahuje podle mě veškerou teoretickou modrost ohledně životní filozofie. Což znamená, že nemá moc smysl číst Babautovy výplody a spekulace. Nemá vůbec smysl číst motivační literaturu, pokud člověk skutečně aplikuje Coveyho. I on bl vlastně minimalista, podíváme-li se na jeho okruh zájmu/vlivu. A když člověk přijme 7 návyků, nepotřebuje ani „Debordelizaci hlavy“, ani „Kopnout do tý bedny.“ Na druhou stranu, praktické návody z dílčích oblastí, jako ZTD, posilování, dieta a další…se stále hodí.

    OdpovědětOdpovědět

Napsat komentář